Jo, krásně se o tom píše, realita však je trochu jiná. Z 300m za tak moc času nemáš, jedno oko na rychloměru, jedno venku, koukáš odkud fouká a rozmyslet jestli proti větru a kolmo na řádky brambor nebo s bočákem po řádcích je v tu chvíli možná úsměvné, leč docela klíčové rozhodnutí. To nemluvím o dalších aspektech jako slalom mezi dráty, kterých je poblíž Vinoře požehnaně. Nicméně první co jsem po úspěšném přistání udělal (krom telefonátu do Letova, že jsme oba se slukou bezeškod v poli) byl Telefonát Honzovi Lukešovi a poděkování, že ze mne při nácviku nouzáků dřel kůži... |
|