Problém je v tom, že termín "vzduchový polštář" tak nějak evokuje představu, že tam křídlo vytváří nějakou hromadu vzduchu, která ho pak nadnáší, řekněme díky přetlaku. Což není úplně přesně to co se děje, možná tak u vrtulníku ve visu. Rozdíl oproti normálnímu letu je "jen" v tom, že se oblast menšího statického podtlaku než nad křídlem (schválně neříkám přetlaku, protože je to rozdíl tlaků, ne vyšší statický tlak než v okolním vzduchu) "nestihne" tolik stočit a přesunout až k okraji křídla a místo toho pěkně způsobně ubíhá dozadu. Čímž se jednak sníží upwash a downwash a tím pádem zvýší efektivní úhel náběhu a potažmo vztlak a druhak sníží indukovaný odpor, protože se ne všechen vzduch ze spodní strany křídla stihne dostat na jeho horní stranu, než se dostane za odtokovou hranu. |
|