Předně musím konstatovat - byl to cvrkot a nejen na síti 
V určený čas jsem sedl v Brně do mašiny a po připojení zjistil, že jsme tam jen dva, čehož se asi můj comp lekl a posla mi poprvé FSko do věčných lovišť. Inu co naplat, restart, vstup do kokpitu připojení a hup, konečně to běží. Mezitím už na apronu malinko přituhlo,; Brno zažívá co ještě asi nevidělo - tři stroje BHA (B767, B737 a moje milá DC9), jeden CSA, a jeden docela nenápadný pejsek neznámého plemena v B737 (že by retriever?) a postupné přibývání Z43 od AVP. Takže jsem se vrhl na přípravu stroje. Tady se nic zvláštního neudálo, veškeré systémy pracují normálně. Začal jsem pojíždět, na čež jsem se dozvěděl, že by bylo super 20 min počkat. Tak jsem elegantně na pojížděcí E vyhlásil menší technické potíže a trpělivě čekal.
A v této chvíli došlo k mé první, zatím netušené chybce - po textu jsme se nějak dohodli, že bude let ve FL120, ale jeden přístroj (zatím neřeknu který) si to mou vinou neuvědomil.
Po nějakém čekání, kdy se mezi tím dalo vše do pohybu jsem oznámil svou připravenost k odletu a jakmile to šlo, frrrr a hurá do luftu.
Mašinka si předla jako kočka a poslouchala na slovo. Krom trocha mráčků a občasného deště i bylo fajné počasí a za chvilku jsem i viděl hvězdičky na obloze (podotýkám, že jsem si to tentokráte dal po tmě). Po nastoupání na hladinu však v mém kokpitu nastalo zděšení. Odporně pískající alarm přehlušil vše, vč. komunikace na rádiu ,což jsem naštěstí za cenu mírných (doufám) přebreptů ustál, a bohužel i včetně mé duševní rovnováhy. Po zprvu systematickém a později zmateném pátrání, co že to může být (mrcha kontrolka se žádná nerozsvítila, jen ten lomoz - s techniky, co nevyměnili žárovky si to ještě vyřídím) jsem se rozhodl alarm ignorovat, neboť stroj letěl jak měl a na zdraví jsem jinak očividně ohrožen nebyl.
Po té co jsem již za zvuku alarmu obdržel pokyn ke klesání, mi náhle svitlo. Při pozemní přípravě, jsem mému systému tlakování řekl, že poletíme ve FL100, ale už mu neřekl, že jsme se s kolegy dohodli jinak a tak se prostě dotčen ozýval, tak dlouho, než jsem sklesal na FL100.
V Praze pak bylo pěkně husto. Tolik koleček nad OKL jsem ještě nikdy nevykroužil. Už jsem se moc těšil na zem, kde uvidím tu strašlivou spoustu letadel, jako snad ještě nikdy před tím. Já se těšil, ale můj comp asi ne. Jak jinak si vysvětlit, že při usazování do ILS mě na cca 20 majli řekl stůj a dál se nehnul. Matesova otázka do sluchátek „What’s happened” už byla jen závěrečnou tečkou celé jinak mooooc podařené akce.
Jen více a houšť, už se těším, až domluvím mému počítači a konečně i přistanu
|
|
