Tak jak je zde psáno. Nejen u současných piperů, ale u vrtuláků obecně. Už některé dakoty měly jakýsi ručkový ukazatel (vypadalo to trochu jako zatáčkoměr  ), který se vychyloval na tu či onu stranu podle toho, jak se motory/vrtule rozbíhaly, myslím, že jak píše Míra, bez sluchu to nešlo, ale ručička ukazovala (myslím), který se předbíhá - a tak podle potřeby se buď jedna vrtule postrčila dopředu nebo druhá dozadu.
Jiank tomu kolísavému zvuku (který může být milý, pokud brumlá kdesi z oblohy, ale hnusný, když v tom musíš několik hodin sedět) se česky říká "zázněje".
Úmyslné "rozladění" motorů do záznějí se používalo za 2. světové války k oklamání sluchových hlásek (předradarová doba) - nedalo se pak dobře sluchem určit, kolik těch letadel vlastně letí... |
|
