Nemyslím si, že je to totéž - za prvé nikomu bych nechtěl brát právo rozhodovat o sobě a o svém postupu léčby, ale když jde o potomka nebo někoho svěřeného do péče, tak by už by dotyčný opatrovník mohl myslet na víc než na svou víru.
Za druhé: Je dost velký rozdíl mezi léčbou ozařováním a podáním krevní trasnfůze. Když má někdo nějaký tumor, který se mu může opět vrátit a třeba to už několikrát udělal, často má za sebou přes 50 let života (teď nechci aby to vyznělo hloupě, že po 50tce život končí, to rozhodně ne, ale když se někdo takový podívá dopředu a vidí tam jen bolest a možná jen 10% naději že to kdy bude lepší, chápu, že pro něj už život skončil) tak má důvod uvažovat o ukončení své léčby, aby si alespoň půl roku užil doma s blízkými, než tři roky obcházet bez pořádně funkujícího imunitního systému nemocnice.
Ovšem když má 20 letý kluk dopravní nehodu, při které si rozdrtil pánev a vykrvácel přes 1,5 litru krve, tak náhrada krevních ztrát je jediné akutní řešení (samozřejmě spolu s opravou té pánve), a když se tam neobjeví jiná komplikace, tak ten člověk tu bude zdravě pobíhat ještě v 70...
|
|
