Moc se o tom nemluví, protože je to jinak.
Představa, že se na čumáku letadla vzduch nahrne - a podle délky letadla je více či méně nahrnutý - a za ocasem se vše skokem vrátí zpět, takže by se podle intervalu mezi dvěma "bangy" mohlo rozlišovat malé letadlo od velkého (krátké od dlouhého) je, slušně řečeno, lehce mimo realitu.
Rázová vlna vzniká na letícím tělese všude, kde je nějaký neplynulý přechod - typicky na špici, své rázy ale vytvoři i napojení křídel, kormidel, kabina a výstupky, které se na letadle najdou. Podle okolností se mohou "kupit" do společného rázu, nebo vytvoří více rázů menších, které ale jsou málokdy tak intenzivní, jako rázy nakupené (sečtené) z tvaru špičky (čela) lezícího předmětu (letadla). V prostorovém uspořádání má ráz samozřejmě tvar kužele, kde vrchol je shodný s čelem letícího předmětu a vrcholový úhel je dán poměrem rychlosti tělesa a ryclosti zvuku. Kužem má charakter spíše pláště, než plného tělesa, nebo nejpřesněji prostoru mezi dvěma kužely, které mají společný vrchol, přičemž vrcholový úhel vnitřního kužele je menší, než vnějšího - mezplášť je nejtenčí ve vrcholu, směrem ven se ztlušťuje. Pouze v tomto meziplášti je zvýšený akustický tlak - rozdíl v rázech (zvýšení tlaku - snížení tlaku) tak nekopíruje délku letadla, ale průmět tohoto pohybujícího se pláště (mezivrstvy) s místem poslouchajícího - a doba mezi vnímanými rázy (+ a - ) je dána tloušťkou mezivrstvy v dané vzdálenosti.
Přesnější tvar lze zkonstruovat množinou vlnových kuloploch a jejich posunu v závislosti na vztahu rychlosti tělesa a zvuku.
Toto platí pro každý ráz, který se na letícím tělese vytvoří, jak psáno vyše, to zas záleží na tvaru tělesa (nadzvukově letící těleso tvaru ideální kapky vytovoří jen jeden ráz). |
|
