Z toho je vidět, jak složitá otázka to je  
1) Hitlera bychom oslabili, ale nezastavili. Otázkou je, jak by se pak zachovaly jiné velmoci, protože výsledek války by toto "oslabení" absolutně neovlivnilo - ztráty, které by náš zoufalý odpor způsobil, byly v plbném proudu války kompenzovány výrobou nekolika dní, maximálně několika týdnů. A možná, že by náš odpor po určitou dobu ovlivnil jednání pozdějších spojenců, kteří by o to víc Hitlerovi (v té době!) ustopupili z cesty. I to se počítá.
2) Smysl pro vlastenectví nám ani tak nezdevastoval Mnichov a březen 1939 (je až překvapující, kolik skutečných vlastenců položilo svůj život v dboji doma či v zahraničí), ale poválečné rozdělení Evropy (Jalta) a pak hlavně způsob realizace vlivu SSSR na území našeho státu. Myslím, že je třeba si taky uvědomit, že "nálada" a "vlastenecké cítění národa" není produkt pěti let a možná ani 40 let (!) - prostě jako národ jsme takoví jací historicky jsme - Husité a Pražané u Kutné Hory, kat Mydlář ve 30-tileté válce, Pražané na barikádách (se všemi kotrmelci té doby) atd. atd.
Tedy že nikoliv doba určuje, jak se národ zachová, ale národ se chová tak jak se chová a vlak přes to nejede. Národ je představován úplnou stupnicí jedinců - od zavilých nácků, přes kolaboranty, šedou masu, exilovou vládu, odbojáře, zahraniční letce - až po jedince, kteří vlastním tělem zalehnou kulometnou střílnu. Rozdíl mezi extrémními konci se stírá, takže se kruh skoro uzavírá. Záleží tedy jen na tom, kterou část této škály právě tok informací osvětluje. |
|
