Problém je taky v tom, že speciálně u těch vzletů a přistání s kontaminantem je v tom tuhle chvíli slušně řečeno slušnej bordel. Výrobci tohle neřeší nějak zásadně, protože to není podmínka certifikace a poslední reálnej vzletovej test akcelerace a brzdných účinků proběhl před 20 lety na Tristaru. Ono je pro výrobce snažší to nechat na operátorech, protože zavést nějakej standard opravdu není moc snadný - parametrů co do toho vstupují je hodně, způsobů meření taky a všechno je v reálném provozu hodně proměnlivé. Navíc to tak trochu nechává volnou ruku těm, co to chtějí nebo potřebují brát tak trochu, řekněme sportovněji. Ale standard je potřeba, protože jinak budou pořád éra končit v oranici a nebo naopak každej divertovat, když to třeba vůbec není potřeba.