To je na seriál.
Víceméně to byla radionavigace, t.j. vedení letadla podle radiového signálu - ne radarem. Pro krátký dosah to byly NDB ( stejné jako dnes ), resp. středovlnné radiové stanice a různé druhy toho, co dnes nazýváme ILS/VOR pro přiblížení a vedení po trati ( to již opravdu existovalo ).
Pro navigaci má radar omezený význam a jeho využití je spíše v tom, že sníží rozstupy mezi letadly a tím "zahustí" provoz. Bez radaru se lítá tak, že se ohlašuješ nad majáky a řídící si "to odškrtává".
Pro transatlantické a dlouhé tratě existoval systém LORAN ( a další, které teď nevím ), což je dlouhovlnná navigace fungující "po celém světě". Něco jako GPS na dlouhých vlnách do frekvence 100kHz. Vtip je v tom, že stačí pár majáků pro celý svět. Toto bylo vyvinuto jak němci, tak američany pro bombardování a postupně se to uvolňovalo pro civil. Na palubě pak seděl navigátor, který poslouchal nějaký pískot a z toho vypočítával polohu letadla. Tohle se vyvinulo v sytém OMEGA, který už měřil řádově na kilometry ( přesnost ) a měli ho ještě v osmdesátých letech IL-62 ČSA.
V letectví teď vychází článek o ATC ale někdy v osmdesátým roce tam byl bezvadný seriál o radionavigaci, který všechno ( od NDB po OMEGU a ILS ) špičkově popsal i s obrázky. |
|
