IMHO, není to žádnej oficiální zdroj, ale tady http://www.aeroweb.cz/clanek.asp?ID=125&kategorie=29 píšou, že toto opatření bylo díky zlepšení přesnosti výškoměrů v 90. letech zrušeno. Myslím, že za chyby výškoměru ve vyšších hladinách může především to, že je (zatím ve valné většině případů) mechanický. Kdo viděl rozebraný výškoměr, je mu to jasné (ozubený segment, páka, hřebíček řetízek....). Ozubený segment má konstatní modulozubení, neumožňuje tedy výškovou (logaritmickou) korekci. Pravděpodobně s nástupem elektronických tlakoměrů (cejchovaných jako výškoměry) toto odpadlo.
Když je v aneroidu netěsnost a letí-li letadlo ve stejné výšce v nepřetlakové kabině, stává se z něj vario (to už je výše). Neukazuje ale nulu, ale nějaké místo na stupnici, kde je pružnost stěn krabice aneroidu v rovnováze. Celý vnitřní systém výškoměru bývá umístěn ve válcovém pouzdře, které se při nastavování tlaku (jako celek) otáčí v zevním pouzdře (velmi zjednodušeně řečeno). Takže tu "nulu" by si pak pilot (kdyby chtěl) mohl nakroutit kam by chtěl.
Kolem tohoto místa pak osciluje ručička při změně výšky (kdy vzniká tlaková diference, která se vyrovnává únikem vzduchu z/do aneroidu). Když letadlo stoupá nebo klesá, má výškoměr tendenci ukázat stoupající/klesající výšku, pak se ale vrátí na svou "nulu".
Trochu složitější je, když je aneroid tříkrabicový - a krabice nejsou propojeny a netěsní jen jedna. Pak to pracuje jako hybrid - zčásti jako (proměřující) výškoměr - a při změně výšky s pohyby "á-la" vario.
Je otázkou, zda v přetlakové kabině není třeba brát ohled na rozdíl tlaku venku (statický tlak, tedy tlak uvnitř pouzdra výškoměru, obklopující tlakoměrné krabice variometru) a na tlak v kabině, který působí na pouzdro výškoměru zvenčí - jestli tady nevzniká nějaká diference a chyba... Pouzdra výškoměrů ale jsou fakt betálná (ať hliník, nebobakelit) - tak nevím... |
|
1x 
