No dobrá, vracím sem tedy ten svůj dva kilometry dlouhý příspěvek, když už na něj mezitím Míra Dušínůj a Kachna odpověděli:
Letectví, až na pár vzácných výjimek, jako LZS, výzkum atmosféry a případná (účinná, nikoliv jen proklamovaná) pomoc v případě katastrof, je záležitostí pro lidstvo ZCELA ZBYTNOU. Já jsem kupříkladu do letectví absolutní fanda, ale létám jen a jen proto, že mě to baví, a velké létání dělám navíc proto, že díky tomu nemusím makat v kolbence, a umožní mně to pohodlně živit svého hlavního koníčka, malé létání. Tedy naprosto sobecké pohnutky.
Rozhodně si nemyslím a ani jsem si nikdy nemyslel, že tím lidstvu činím nějaké dobro nebo veřejně prospěšně činnou službu. Že si stará Vonásková zvykla létat každý rok do Hurgády, uhlobaroni na dovolenou na Maledivy a všichni si zvykli na to, že žereme papriky ze Španělska a celou zimu máme tropické ovoce, je jen a jen naše rozežranost a projev extrémního blahobytu naší západní civilizace (ač různí lidi řvou, jak jsou na tom špatně, je to houby zle proti tomu, jak v minulosti vypadaly krize a hladomory). Vždycky mě vytáčeli teoretici, kteří chtěli nějak regulovat "globalizaci" a konzum naší společnosti a varovali nesmysly jako Armagedon, který si tím způsobíme. Neříkám, že trh si poradí sám, já jdu ještě o stupeň dál - příroda si poradí sama (neboť i ekonomická krize je tak trochu příroda).
Dopravní letectví se dostalo, a to i svou vlastní vinou, do stavu naprostých extrémů. Letecké společnosti žijí z ruky do huby, málokterá má vatu na to, aby se přehoupla v klidu přes i třeba několikatýdenní výpadek létání. Je na ní navěšeno spousta parazitů, kteří si z ní ucucávají to své. Pojišťovny, právníci hájící "zájmy cestujících", ekologické limity - emisní povolenky, tak směšně vypadající v porovnání se silou sopky, zaměstnanci, zejména tedy upřímně řečeno i my, posádky, protože taky nevíme kdy říct dost (důkaz nám předložili hoši od LH a děvčata od BA). A na opačné straně extrémů stojí nesmyslně levné letenky, Homolkovi, co si zvykli mít všechno zadarmo a k tomu miliony vymahatelných práv a kompenzací, nesmyslné peníze za pojistky, hrozby soudních sporů a žalob (nedejbože v případě kraksny), nadbytek kapacity vyhnaný do výšin tím, že si lidé zvykli za dob levných letenek poletovat sem tam jen tak bez skutečného důvodu, a v neposlední řadě samoplacení typovek a traťového výcviku piloty. O tom se mluví dlouho, ale nikdo s tím nic není schopen udělat. Třeba teď nastala příležitost.
Podívej, já jsem teďka uzemněnej kdesi daleko od domova, bez jasné vize, kdy se vlastně dostanu domů. Očekávám, že pokud současný stav bude trvat dlouho, třeba s drobnými "okny" rok, že dostanu v lepším případě neplacené volno, v horším můžu přijít o práci. Zakonzervuju jednoho, možná oba Trenéry, a budu si muset na zemi najít jiné místo. A třeba mě to ani nebude tak trápit a budu si říkat - tak co, hezky jsem si zalétal. Je mi 33, to přeci v dřívějších dobách už byla stejně většina letců "ve výslužbě", a já už začal sedmnáctý rok létání. To se skutečně může stát. Ale rozhodně si nemyslím, že by se nad mým osudem měl někdo dojímat a někdo ho "nějak řešit". A dojde-li ke korekci současného stavu letecké dopravy, asi to bude jenom dobře.
Správný přístup je LH a KLM, které na své riziko provádějí testování, protože to je jediný způsob, jak v současnosti najít cestu, jak se s touto další výzvou přírody popasovat. Stejně tak to může čekat každého z nás. Ale my, obyčejní hurvínci, k tomuhle dění přírody momentálně nemáme co říct. Ani na tom "slavném Péráku"
P.S. rozhodně nejsem fatalista. Spíš realista, připravený se se životem nějak porvat, až bude třeba. Ale dovedu respektovat, že je někdo silnější. A momentálně je tím silnějším Eyjafjallajökull
|
|
