Princip windsheasru je jinde.
Letadlo letí nějak někam nějakou rychlostí, letí ve vzduchové mase, která se sice také nějak a někam pohybuje, obojí je ale ustálené a tak kde je teď země a GS je absolutně fuk. Zase si můžeš představit letadlo nad mořem nebo nas douvislou vrstvou oblačnosti.
To letadlo letí ustáleně v té vzduchové mase, takže má (+-) konstatní IAS a v tom vlétne do jiné vzduchové masy, která se pohybuje (proti té jeho původní) jinou rychlostí a jiným směrem. Představ si rozhraní mezi vzduchovými masami třeba jako tektonický zlom - styk dvou proti sobě se posouvajících zemských desek... a z jedné do druhé teď proletí to éro.
Kdyby to letadlo dokázalo v tom okamžiku změnit směr a rychlost tak, aby vůči té nové vzduchové mase letělo ve stejném (vzájemném) úhlu a rychlosti, jako v té původní, ani IAS by se nezměnila a nic by se nestalo. Ale protože letadlo je vlastně hmotné těleso, tak má nějakou setrvačnost - a do té nové vzduchové masy vletí prakticky jako hozený kámen. Ofukování aerodynamických ploch se na tom rozhraní skokově změní - co do rychlosti i směru - a tak se může stát, že se najednou vztlak ztratí - a než to éro a jeho pilot stihne (díky setrvačnostem a snížené účinnosti špatně ofukovaných řídících ploch) cokoliv udělat, éro prostě spadne. |
|
