Já na tom byl před dvěma lety a i když moje představa byla jiná než realita, tak toho určitě nelituji.
Naopak jsem poznal, že to není tak jednoduché jak to možná u našroceného simulátorčíka vypadá.
Dostal jsem to jako dárek, byl jsem ještě na tom sídlišti na JV Prahy. Za "copilota" jsem měl reálného pilota ČSA, jméno už se mi bohužel vykouřilo z hlavy.
Tuším jsem tenkrát dostal nabídku na výběr nějaké vizuálně zajímavé "přistávací" lokace, ale já tvrdošíjně trval na kompletním letu do Ostravy, tak jsme místo azurové mořské hladiny mířili do Ostravy.
Dopředu jsem se snažil připravit, bohužel se mi to tenkrát nějak časově sesypalo, takže jsem tomu stejně moc nedal a tak jsem šrotil postupy cestou vlakem.
Co mi z toho vyplynulo?
Asi nejvíc je to, že pokud umím hladce přistát doma s pedály a joystikem, tak na tom simulátoru s "opravdovými" berany a pedály se to chová jinak a chvíli trvá, než si na to zvyknu.
Dále si pamatuju, že já doma byl zvyknutý zapnout autopilota hned po vzletu, takže SID už letěl AP. Tak si pamatuju, že na doporučení jsem letěl ručně s očima zabodnutýma na kříž Flight Directora. Už si nepamatuju, jestli to mělo nějaký jiný důvod než výcvik. Každopádně AP jsme zapnuli až někde u Vlašimi.
Další věc byla, že ač odkojen 3D kokpitem jsem stejně všechno hledal. Sice na správných místech, ale hledal. Naštěstí "druhý pilot" fungoval spolehlivě a dělal to za mně.
S tím souvisí to, že doma děláme všechno sami (myslím ty čudlíky), zatímco normálně většinu věcí dělá PNF (pilot not flying, pilot monitoring, prostě pilot co nedrží berany). Takže jsme si hrabali do řízení vzájemně a já se zbytečně stresoval.
Pro mně to byla ohromná zkušenost, ale příště bych asi šel spíš na nějaké malé jednopilotní letadlo, protože to se doma spíše nasimuluje. |
|
