Klasická debata, neznám simpťáka, kterýho by něco podobného někdy nenapadlo. I já si to říkal a nakonec jsem dostal i příležitost...
První éro, které jsem vzal do ruky (za letu), byl UL Zephyr. Ve vzduchu pohoda, mírné zatáčky v klidu, ale když jsme šli na přistání, pochopil jsem, že bych ho sám bez zkušenosti zaručeně nepřežil. Ta dynamika letu, rychlost rozhodování, odhad - to všechno člověku zcela chybí a simulátor poskytne jen minimum.
Druhá zkušenost přišla v podobě výcviku na větroně, L-13 Blaník. Opět, musím říct, že jsem byl zle překvapen a deziluzován, jak MOC se to liší od mých představ a od návyků z FS nebo Condora (byť ten je na tom o mnoho lépe). Důvodem je podle mě předevšim ta dynamika a okolní vjemy, které u simulátoru zcela chybí a nejsi na ně připraven. Navíc, mnoho těchto vjemů působí iluzorně, mate tě. I samotná technika letu, odezva a síly v řízení - to vše je diametrálně odlišné.
Takže sportovní letadlo nebo větroň: pravděpodobnost přežití pilota i letadla při vzletu: 15%, samotný let 75% u motorového, 25% u větroně. Přistání tak 10% maximálně. Mluvím z vlastní zkušenosti, mám teď několik desítek startů a přistání na Blaníku.
Trošku něco jiného je dopravní letadlo, kde simulátorový "hardcore" pilot má velmi dobré povědomí o systémech a procedurách. To hodně pomůže. Věřím tomu, že by "výkonný" simpilot dokázal s takovým letadlem vzlétnout. Pravděpodobnost přežití bych tipoval 40% pro vzlet, 75% pro let v hladině, ale maximálně 15% pro úspěšné přistání.
Takže za mě: NE, netroufl bych si a netroufl jsem si. V extrémním případě bych do toho samozřejmě šel, jak už totiž bylo na Peráku psáno: lepší umřít s vědomím, že jsem se aspoň pokusil zachránit, než sedět a čekat. |
|
