No nevim, nevim... Japonci užívají čtyři různé skripty (kanji z čínštiny, hiragana, katakana + alfabetické a numerické znaky) a naučit se to, vyznat se v tom a nedělat chyby je docela umění.
To český pravopis je proti tomu (ale i proti angličtině nebo francoužštině) úplná hračka. Je témeř fonologický, tzn. že píšeme v podstatě to samé, co vyslovujeme, jen nás zlobí semtam nějaké to y/i, spodoba znělosti a interpunkce. Paradoxem je to, že třeba Francouz se jednou naučí ten svůj vpodstatě nelogický pravopis zpaměti a vůbec mu není divné, že třeba slovo "kjé" se píše "cueillaient". U nás se lidi spoléhají na to, že můžou psát tak, jak mluví, a pak chybují tam, kde tomu tak není.
A česká lingvistická schizoglosie mezi češtinou spisovnou a češtinou obecnou je taky kapitola sama pro sebe... a puristi, jazykoví moralisti a brusiči taky  |
|
