Z mého pohledu asi takto:
- z podstaty věci (aby ostruhové letadlo nespadlo na čumák) je těžiště za hlavním podvozkem.
- v případě přistání na správné rychlosti (bavíme se o přistání na trávu) si sedne letadlo na tři body
-v případě vyšší rychlosti na přistání letadlo sedne na dva body. To samo o sobě nevadí, jde o způsob přistání, který se používá na asfaltu nebo při bočním větru, ale musí se sednout s minimální, nejlépe vůbec žádnou vertikální rychlostí.
-Jenže problém nastane, pokud kromě vyšší rychlost se to posadí tak, že v momentě dotyku ještě je nějaká setrvačnost směrem dolů - ta vzhledem k poloze težiště působí za podvozkem, tudíž nos letadla jde nahoru, letadlo chce letět a odskočí.
- kromě toho poloha těžiště za podvozkem má na zemi jednu další záludnost, a to je možnost tzv. ground loop, což je v zásadě směrové ztráta kontroly nad letadlen na zemi.
Když už do tohoto stromu přispíval MiG-21, tak jako správnou metodiku obou typů přistání zde dám jeho let na OK-ZRD u nás na Kladně.
Přistání "na kola" http://www.facebook.com/v/1361250150303 , kde šlo letadlo znovu do vzduchu, ale ne odskokem ale v podstatě jen proto, že je dráha z kopečka
Přistání an tři body:
http://www.facebook.com/v/1361262870621
A jen na závěr, to rozhodně neznamená, že při rychlem přistání "na tři body" s letadlem s příďákem neodskočíš, ale ta příčina je obvykle jiná - zpátky do letu tě odpéruje příďák. |
|
