Máš naprostou pravdu, jen si dovolím dodat, že na hodiny alias groundloop jsou citlivá hlavně ta ostruhová letadla, jež mají těžký ocas. To je třeba podstatný rozdíl mezi Spitfirem a Bf-109. Spitfire je (prý) skákavej, ale na hodiny netrpí. Zato Bf-109 s těžkým ocasem stačí málo, říká se travers 5° stupňů a víc a není na světě síly, který jí udrží ve směru. Na některých letadlech v ten moment pomůže přidání plynu, neboť vektor tahu letadlo v daný okamžik stabilizuje (stejný efekt, jako zavření reverzu na dopraváku, nelze-li na kluzké dráze udržet ve směru), ale u Mezka si netroufnu říct, jestli by tohle přidání plynu nemělo kvůli gyroskopickému momentu a dalších jevů spíš fatální důsledky.
Třeba Trenér, to je tak dokonalej stroj, že na groundloop téměř netrpí.
Jinak si ještě dovolím dodat jedno potenciální riziko příďáků. Zatímco každý letec Trenérů a ostruhových letadel ví poměrně dobře, jak opravovat vadná přistání, neboť jich každý den vyrobí hned několik, tak čistokrevný "příďákový" letec to za chvíli zapomene, protože skoro pokaždé vyrobí krásné přistání. Až jednou přijde kozel a je pozoruhodné sledovat, kolik lidí najednou neví, jak na něj. |
|
1x 
