Ještě když jsem lítal s Cessnou, tak mi stačilo si jen do ní sednout, ucítit zbytky benzínu z odkalovače a už mi bylo šoufl. Na zemi. Začal jsem nejdříve praktikovat, velký příliv vzduchu z větrání.
Když už jsem byl ve vzduchu a bylo mi stále šoufl, tak pokud to kopalo, tak jsem se díval hlavně na úroveň horizontu a jakoby jsem se kýval do stran, jak to házelo, abych si navodil dojem, že to není turbulencí, ale mnou. Prostě jako když sedíš, posloucháš hudbu a trsáš do rytmu. A tím jsem se toho postupně zbavil. Teorie, ne těsně po jídle, nějaké speciality pití (málo, hodně) - mno, ať se nikdo neurazí, ale i po jídle se dá jít letět. I těžkém. Ale to je nejlepší si vyzkoušet sám na sobě.
Ale co asi mají všichni jedinci společného je psychika, nepoddat se tomu, že se ti dělá šoufl.
Mi prostě nejvíc pomohlo to koukání ven na úroveň horizontu, hodně se rozhlížet (bavit se tím - hele a tady maj tohle, támhle tohle atd.), větrání a "trsání". 
Držím palce.  |
|
